sochy@machalova.cz
Recenze

Recenze

Akce minulé i budoucí

Od roku 1998 práce s dětmi, modelování v mateřských školách, modelování s dětmi, individuální výuka nevidomých zaměřená na hmatové poznávání, výuka bodového písma dospělých.
1999- Abilympiáda v Bratislavě.
Mezinárodní soutěžní výstava v Praze , v r. 1999
2000-V. světová abilympiáda v Praze,
2001- na základě ankety čtenářů časopisu „Slovenka“, žena roku.
2002- Praha – soutěžní výstava v prostorech vys. školy výtv. umění.
– Humenné výstava se Spolkem českých výtvarníků
2003-Společná výstava s amatérskými českými umělci v Bělehradě.
2003-2004 – putovní výstava v Budapešti.
2004 únor, samostatná výstava soch v Levoči současně probíhalo modelování s nevidomými dětmi ze speciálních škol v Levoči.
duben – výstava soch v Dubnici n.V.
červen, červenec – výstava soch v Trenčíně v galerii Dora
2005: Zahájení živnosti umělecká keramika v české republice
Spuštění webových stránek www.machalova.cz
Duben – Výstava v galerii knihovny v Rožnově pod Radh. Na výstavě probíhala i ukázka sochařské práce pro školy i veřejnost.
Červenec srpen – Výstava v Galerii Carpe Diem Praha
Září – Otevření soukromé keramické dílny pro rozšíření mojí sochařské činnosti. Od nového školní roku výuka modelování dospělých i dětí.
Vedení keramického kroužku na prvním stupni základní školy Pod Skalkou Rožnov. p.R
2006 – říjen, výstava v zámku Kínských Valašské Meziříčí. S ukázkou modelování.
2007 – květen prodejní výstava na hradě Buchlov.
prosinec Výstava v prostorách parlamentu České Republiky
2008 – Společná výstava „ Hmatové modelování“ v Oblastní Galerii Vysočina v Jihlavě.
2009 – Věnování sochy Touha nadaci Mathilda následná aukce ve Velkopřevorství maltézských rytířů.
2010 – Výstava v Děčíně, Trenčíně, Michalovcích a ve Vsetíně.
2010 – Marianně a Petrovi se narodila dcera Eliška
2011 – Výstava v České Lípě
2012 – Praha 9 vysočany 2012 květen, Staroměstská radnice červenec, srpen spolu s fotografickou soutěží v Praze
2013 červenec – Hainburg
2013 říjen – Výstava na zahradě Valašské Meziříčí s vystoupením harfistky Ivany Pokorné N.D.
2013 listopad – Atrium Žižkov Praha 2013
2014 březen až srpen – Muzeum Levoča
2014 září- říjen zámek Lešná u Valašského Meziříči
2014 listopad Praha Žižkov radnice
2015 únor Stříbro muzeum
2015 červenec Březnice

Sochy Marianny, kromě soukromých sbírek, vlastní také Oblastní galerie >> Vysočiny v Jihlavě.

Recenze Mgr. Art. Juraj Jaroš

Tvorba nevidomé sochařky Marianny Machalové -Jánošíkové je v zevšeobecňujícím významu POZVÁNÍM. Autorka nabízí divákovi pohled pootevřenými dveřmi své „třinácté komnaty“, kam ho zve na zamyšlení i spoluúčast. Její privátní myšlenkový svět se prostřednictvím sochařských děl nenuceně zpřístupňuje pomocí výtvarného jazyka, který je pro Mariannu přirozený a který je jí vlastní. Každá plastika i reliéf je autorskou výpovědí vycházející z prožité i bezprostředně prožívané skutečnosti. Zvláštností je fenomén zakonzervovaného času, který je poeticky protkávaný v obsahové stránce jednotlivých děl. Vzpomínky na minulost vedle smíření i věčného boje mezi nimi. Dále pojem přítomnosti, přijímané jako radost z obyčejnosti nového rána…a budoucnost zítřků jako splněných proseb ze včerejška. Skutečnost obléká do snu, který ale není nemožný. Právě naopak, Marianna komunikuje srozumitelnou výtvarnou řečí a ta má v sobě určitou míru univerzálního jazyka, kterým je dané poselství jejich soch. Své mentální obrazy zpřítomňuje nezaměnitelným způsobem. Podání ženského světa prizmatem jeho krásy, vážností, tíže, radosti i smyslnosti nese jedinečný autorčin rukopis, kde každý gram hlíny svědčí o jejím přímém dotyku s materiálií. Významová rovina její tvorby narůstá a krystalizuje se do osobní mytologie „ženských kouzel“ i naplněného snu o mateřství. Zhmotňuje privátnost svého soukromí, ve kterém vypráví bez zbytečné narace, patosu a balastu příběhy o nejskrytějších pocitech, tužbách, obavách, snech i tajemstvích. Marianna halí svoje „hrdinky“ do samoty katarze, ve které posvěcuje všednost prožívaného okamžiku. Tvorba oplývá skutečnou pokorou před samotným životem a hlásá radost z obyčejného dotyku se zemí, vodou, z letního vánku, květů, listí, kmenů a především tváře a rukou člověka. Tvorba Marianny není zatížená „povinnými tématy“, vlivy ani trendy současné progrese ve výtvarném umění. Je nezkaleně čistá a upřímná především k sobě samé. O to víc je však přístupnější pro širší publikum diváků, kteří jsou v ní pozváni k intimnímu dialogu.